Legenda praví, že když putovali Ježíš se svatým Petrem po světě nemaje jídla, poprosili ve statku hospodyni o kousek chleba.
Nešťastná hospodyně však neměla ani skývu, ale chtěla pocestné pohostit. V tom uslyšela kdákání slepice, a tak seběhla do kurníku, kde našla čerstvé vejce. Upekla ho v teplém popelu a nakrmila jím pocestné.
Když poutníci odešli, chtěla smést ze stolu skořápky, ale spatřila, že byly zlaté! Každému pocestnému potom dávala vejce, avšak žádná skořápka se už ve zlato neproměnila.
A co zpívajú ogaři, aby to cérky při šmigrustování tak nebolelo a viděly v tom enom to dobré?
Třeba takú:
„Neboj ty sa moja milá, neboj ty sa metličky,
aspoň ti neoprašivjá, tvoje pěkné nožičky.
Metlička a jaloveček, to je dobré koření,
to pomáhá každéj cérce od všeckého bolení.“
