Nad splavem, na vsetínské Ohradě, byla v kopci sesunutá jílovitá půda a nahoře, možná v deseti metrech, vznikla taková menší kapsa, chcete-li jeskyňka s plošinou. Po malých úpravách jsme se tam zabydleli a někteří z nás tam chodili potají kouřit.
Na místě jsme dělali ohně a v popelu pekli brambory, zcizené z jézéďáckého pole naproti. Brambory se brzy přejedly a tak jsme špekulovali, co vymyslet jiného.
Švec Trčálek nám poradil, že si máme uvařit vraní polévku. Vysvětlil nám, jak se vrány chytají. Z novin udělat kornout, vevnitř vymazat lepidlem a vhodit kousek chleba. Kornouty roznést po poli, kde se slétávají vrány a čekat. Vrána je zvědavý tvor. Přijde ke kornoutu, uvidí chleba, strčí hlavu do kornoutu a ten se jí, díky lepidlu přilepí na hlavu. Vrána je zmatená, nic nevidí a když nic nevidí, bojí se létat. Sedí potom s kornoutem na hlavě jako vystrašená slepice a ani se nehne. Tož tak to je. Švec nám dokonce dal do malé plechovky ševcovského popu ( *předchůdce Chemoprenu ).
A v sobotu jsme šli na to. Tenkrát jsme jich chytili asi čtyři nebo pět, ale vzali jsme si jenom jednu. Ostatní byly, trošku psychicky otřesené, milostivě propuštěny.
Někdo do našeho bunkru donesl velký, starý hrnec, rozdělali jsme oheň, nabrali jsme vodu z Bečvy, vránu v horké vodě spatřili, oškubali a vykuchali.
Vyměnili jsme vodu za čistou, vložili oškubanou vránu, přidali jsme sůl a nějaké bylinky, co okolní les dal a vařili. Myslím si, že jsme začali kolem deváté ranní. Za hodinu se pták nafoukl a vypadal spíš jako horký basketbalový míč. Po třech hodinách vaření polévka sice voněla po bylinkách a po mladých smrkových výhoncích, o kterých někdo prohlásil, že jeho mamka je vždycky sbírá, používá v kuchyni a proto do polévky patří. Ale už nám neřekl, že smrkové výhonky se nakládají do sklenice, prosypou se cukrem a dlouho se louhují, až vznikne výborný sirup proti kašli. No nebudu to protahovat. Vránu jsme vařili celý den a pořád byla tvrdá a gumová jako technická pryž na odhlučnění hlasitých zvuků. Nakonec jsme k večeru hodili neuvařitelného ptáka dolů s kopce na železniční trať. Bývalý opeřenec skákal po kamenech opravdu jako kvalitní balón. Polévku jsme vylili do kapradí a hladoví jsme mazali domů v očekávání, že v troubě zbylo ještě něco od oběda.
Později nám chechtající se obuvník Trčálek vysvětlil, že vraní polévka se vaří jenom z mladých vráňat a ne ze třista let starého vraního seniora, kterého jsme si vybrali jenom proto, že byl ze všech největší.
( Autor: Duša Goša Odstrčil )
