Pro dnešního turistu je zvonička jen jakýsi dřevěný artefakt, ale dříve si zvoniček lidé vážili. Sami třeba bydleli daleko od kostela, a tak si kousek svátosti vystavěli ve svém údolí, aby byli blíže k bohu.
Zvonička měla svého zvoníka, který zvonil vždy ráno, v poledne a večer, také když někdo zemřel, nebo když hořelo. Ke zvoničce se rovněž chodívalo modlit např. při májových a i sousedé mívali tehdy k sobě blíž. A když byla nějaká sousedská nesrovnalost, všechno se prý vždy urovnalo cestou ke kapličce na májovou pobožnost.
Představuji Vám několik zvoniček z Frenštátska:
Obvykle nebývají kapličky takto zdobené. Tuhle parádnici najdete ve Frenštátě „na Kopané“ v blízkosti pohankového mlýna rodiny Šmajstrlů. 
V Trojanovicích / Bystré je možná ještě hezčí, údajně ji navrhl sám Jurkovič:
Mnoho z těchto zvoniček má své vlastní příběhy a legendy spojené s jejich vznikem nebo účelem. Navštívit je může být zajímavým způsobem, jak prozkoumat místní historii a kulturu Beskyd.
Příště – Putování kolem trojanovických zvoniček.
