Možná i vám, se při procházce u vody, mihl před očima modrý drahokam, letící ledňáček.
Plachý a neklidný ledňáček říční se nefotí snadno.
Jak to vlastně začalo?
Na začátku léta r. 2020 mi volá kamarád, fotograf Jirka Vondráček, s pozváním na společné fotolovy ledňáčků na řece Bečvě. Neváhal jsem ani minutu, a těšil se, že s trochou štěstí se mi povedou pěkné záběry „nanuků“. Od té doby se mi fotografování tohoto létajícího skvostu stalo vášní. Jezdím stále na ono stejné místo, každý rok od léta do podzimu a pokaždé zažívám nová dobrodružství.
Foto příprava
Focení ledňáčků začíná budíčkem ve tři hodiny ráno. Podle počasí zvolím vhodné oblečení a hlavně nezapomenout do kapsy repelent proti komárům. Sbalený fotobatoh přihodím do kufru auta k ostatním věcem a vyrážím směr Hustopeče nad Bečvou. Přijíždím a parkuju u prvního s několika rybníků. Na maskáče navléknu nepromokavé kalhoty, obuju gumáky, k batohu připevním stativ a skládací židličku, do jedné i druhé ruky poberu fotostan a odsedačky, zapnu čelovku a vyrážím.
Focení je také o výběru místa a času
Cestou míjím dva rybníky, potom jdu kousek po lesní pěšině, která mně vyvádí z lesa na pravý břeh řeky Bečvy. Zde už chodníčky nečekejte. Nastáva horší část cesty – brodění ve vysoké a mokré travě, tma a jen několik orientačních bodů, které mi pomáhají najít cestu. Čeká mně ještě projít hlubokým korytem malého potoka, povětšinou je vyschlý, ale po deštích v něm bývá docela dost vody, což jsem se přesvědčil při mém posledním focení. Potom se musím držet vlevo k hustému vrbovému porostu, který když projdu, objeví se štěrkový břeh řeky Bečvy. Konečně kolem vody došlapu na místo určení.
Je ještě tma, paprsek světla z čelovky mi pomáhá najít moje oblíbené místo u vody. Ze zad shazuju bágl a hned začínám rozkládat fotostan, položím ho těsně k vodě, do něho donesu stativ s foťákem a rybářskou skládací židličku. Nakonec nainstaluji do vody odsedačku na 3-4 metry od stanu. Okolo páté hodiny jsem již připravený ve stanovém krytu. Hodně rychle se začíná rozednívat, udělám pár zkušebních snímků, nastavím foťák a čekám.
Ledňáčci létají už po páté ráno
Asi tak třicet minut po páté, proletí kolem krytu, těsně nad vodní hladinou, s ostrým pronikavým cít,cít,cít sameček, někdy i se samičkou. Vyčkávám, než se mi na odsedačce ukážou v plné parádě. Začnou se předvádět cca 3-4 minuty a po tuto dobu spustí můj Nikon kanonádu, ale ledňáčkům očividně cvakání závěrky nevadí. Někdy mi to připadá, že se ještě více předvádějí. Když je to přestane bavit, odletí si očihnout svoje teritorium a pak se opět vrátí. Za tu dobu co tyto ledňáčky fotím, se mně ještě nestalo, že by nepřiletěli a já si neodnesl žádnou fotku. Vždy mám kartu z poloviny plnou.
Příroda si umí pomoci, ale…
Ale jen jednou, bylo na kartě jenom asi dvacet fotek. To byla neděle 20.září.2020. Bylo krásně slunečno, na hodinách třicet minut po druhé. Sbalil jsem fotobatoh a jel za ledňáčky. Když jsem přišel na místo, nevěřil jsem svým očím, na obou březích Bečvy ležely stovky mrtvých i polomrtvých ryb od potěru už po velké kusy.
V první moment mne napadlo, že za úhynem ryb je velmi teplé a suché léto a ve vodě je velmi málo kyslíku. Protože i vody bylo málo, hodně málo. Až večer v televizi ve zprávách vysílali pravý důvod katastrofy, otrava řeky Bečvy neznámou jedovatou látkou. Ještě ten den odpouštěli vodu z přehrady na Horní Bečvě, aby se jedovatá látka v řece co nejvíce naředila a následky ekologické havárie byly co nejmenší. Asi po týdnu se ukázalo, že jed měl na svědomí asi 40 tun ryb na úseku dlouhém 30 kilometrů.
Byl to pro mě šok, ale zároveň jsem byl velice šťastný, když se ledňáčci další léto v červnu vrátili a úspěšně vyvedli mláďata ze dvou snůšek.
Jasný přiklad, že příroda si poradí se vším. Je to prostě mocná čarodějka.
Text a foto: Libor Kramoliš www.liborwildnature.cz
