Rozeklané bučisko, keré těžko obejmú čtyřé chlapi.
Starý buk Na Bařinkách pamatuje věky. Kdyby mohl vyprávět, třeba umí… Až jednou k buku přijdete, počkejte, až tam nikdo jiný nebude. Sedněte do trávy a opřete se zády o strom. Stačí jen na chvíli zavřít oči a zaposlouchat se. Když budete mít štěstí, třeba se vám podaří zaslechnout z dutiny kmene podivný chechot. Dál už nepovím.
Fotografie poskytl Bohdan Dufek, děkujeme.
O hradu na Bařince
Legenda: V kraji sa pravilo, že na Bařince stával hrad, který obýval čert s čarodějnicí. A jak to bylo?
Hdysi letěl čert na zem, aby chytal duše zlých ludích. Co tak léce sem a tam, uviděl pod jedlú na Bařince v Karlovicách lesní ženku. Joj, tá byla pěkná! Čerta v létání zastavilo, očiska mu blýskaly, býl jak omámený. Edem sedí a čeká, až ho ženka uvidí. Chvílu to trvalo, ale dočkál sa.
Sotva čerta ženka uviděla, hneď sa dala s ním do řeči. Jak hdyby sa znali sto rokúch. Žádný strach, samý smích. Čert už věděl, že mu není pomoci. Udělá pro to stvoření všecko. Slovo dalo slovo a ženkaby si prý čerta aj vzala za muža. „Ale hde budeme bývať?“ Starala sa. Čert sa zasmíl, neco pravíl a už sa ze země začaly vyvalovať kameně veliké, aj tý menší. Stavjaly sa na sebja a za jakúsi dobu na Bařince stál hrad jak hdyž vymaluje. Lesní ženka sa radovala. Hrad býl pévný, ale aj pěkný. Hdyž si ho celý prohlédla, sedla ke stolu a čert hneď věděl, co sa ešče od něho čeká. Taléřky s jídlem samy plavaly vzduchem, aj konvica s vínem. Tá sama nalévala do pohárúch. Čert dávno zapomněl, proč na svět přiletěl. Žilo sa jim dobře. Až raz ráno lesní ženka sa probudila a měla špatný deň. Pravila: „Čerte, mňa už nebavjá tvoje kúzla a čáry. Esli mňa máš rád, udělaj pro mňa něco svojími rukámi.“
Čert nebýl hlúpý, ale dělať bez čárúch nic neuměl. Chodíl s hlavú v dlaňách kolem hradu a naraz uviděl malý buček. Vyškubnúl ho, u brány vydrapl jamku, buček dal do ní a zahrnúl. Hneď utekál zalesní ženkú, aby jí podaruněk ukázal. Téj sa to líbílo. Už viděla, jak bude pod bukem sedávať. Po jakéjsi době čertovi vrtalo v hlavě, jak je možné, že hdyž večér vypije pohár vína, kerý mu naleje lesní ženka, usne jak drveno. Raz večér vyměnil poháry a to neměl dělať. Lesní ženka vypila víno, keré sama naléla čertovi a v ten raz zaspala. Už nebyla lesní ženkú, ale ukázala sa mu nechťa v pravéj podobě. Před čertem ležala bosorka jak vyšitá. Chrápala, vlasy jak javornický kříb, z huby jí trčél edem jeden zub a drápy měla také, že by sa s ními dalo aj orať. Byla to pěkně stará bosorka. Už dávno zapomněla kúzla celé. Protože si nepamatovala, jak sa má proměniť na lesní ženku napořád, musélo jí stačiť byť lesní ženkú edem hdyž byla hore. Jak usnúla, býl konec s kúzlem. Aby ju čert neuviděl v pravéj podobě uspávala ho. Nepodařilo sa jí to. Čert, hdyž viděl, že si vzál za ženu bosorku, obudíl ju, vyhnál z hradu a ten rozbíl tak, že skálí létalo po celých Karlovicách.
Na Bařince zbylo edem veliké bučisko. Hdo by chcél věděť, jak sa daří čertovi v pekle, stačí, hdyž vyjde svatojánskéj půlnoci k buku a uslyší jak sa chudákovi čertovi celé peklo směje, že sa nechál balamutiť starú bosorkú. (Pověst vyprávěla Helena Mičkalová z Velkých Karlovic)
Fany Rusínová