Pečení chleba to byla povinosť každej hospodyň. A upécť na ozaj dobrú štyrclu, tak aby pojícná byla a chasa hospodyňu nepopsúla – tož to byl na mú vjeru kumšt.
Večer sa do dřevěnéj díže nachystal kvásek z nátěsty, přidalo sa múky chlebovice, vlažnej vody a kopistem sa mísilo ťesto. Chodilo sa kol díže a ťesto převracalo. Na tem hodně stálo.
Ráno sa přidalo ešče kmínu, soli aji strúhané zemáky. To sa nechalo ešče chvíľu, tak hodinu, kvasiť/ kynúť.
Potem hospodyň na stole ťesto vyválala, podľa teho, kolej pecnů do pece vešlo, rozdělila na díly. Vysypala múkú okříňky a ťesto tam dala odpočívať.
To už bylo zatopené hrubými drveny a dyž dřevo zhořelo, zhrábly sa pometlem oharky do kúta. Pecovú lopatú sa potem sázelo. Ešče před tým sa pecny pošmýraly vodú. Až bylo napečené, tož sa bochník nanovo pošmýral, potem sa dal na lavu v okřínku zchladiť. Pec byla mentem v každej chalupě.
Indy byla povječí pec jedna v celej dědině, tam sa pečení střídalo. Tož tak to gdysik bylo.
A co byl poddýmník? Tož to byl malý bochník z chlebovej múky, kerý sa nechal péct na kraji peca.
