Tradiční jednoduchý druh moučného pečiva z Valašska, zvláště z jeho podhorských
oblastí, zvaný také baběna, bára nebo bárka, případně – podle pekáče, v němž se pekl –
brutvanica.
Připravovala se z řidšího kynutého těsta, obvykle z tmavé mouky zamísené
vodou, mlékem nebo podmáslím, a pekla se původně v peci, později v troubě na ple-
chu či v brutvanu.
Jídávala se ve všední dny, obvykle ničím nedochucovaná a nezdobe-
ná. Zprávy z poloviny 19. století říkají, že se podávala těm, kdo přišli na pobabu, tedy na
společnou sousedskou výpomoc například při sezónních polních pracích, při stavbách
apod., za kterou se neposkytovala finanční odměna, ale strava. Hojně se jí účastnili tře –
ba i nemajetní chalupníci, vdovy i děti.
Pečivo označované baba, bába, � babka apod. je známé i z jiných oblastí českých zemí, obvykle má ale jiný charakter. V současnosti se v původní podobě v podstatě nepřipravuje.
Lidová strava na Valašsku – Jaroslav Štika
K tradičním druhům pečiva pečeného na plechu patří baba (též baběna nebo brutvanica, v Novém Hrozenkově bárka nebo bára) a calta. Baba, vzpomenutá už Slobodou (1851) i Kuldou (1856), se pekla z řídkého kynutého těsta zamíseného vodou, mlékem nebo podmáslím. Těsto se ve stejnoměrné vrstvě rozetřelo po plechu (po brutvanu), podle Vincence Billa z Dolní Bečvy se dříve k tomu užívalo břily, velkého plochého kamene, a peklo v peci nebo v troubě. Ve 20. století se těsto na babu připravovalo i z pšeničné mouky.
Calta byla rozšířenější v jižní části Valašska a od baby se lišila lepším těstem (ve Vizovicích bylo z pšeničné mouky, vajec a sádla nebo másla a bylo hodně okořeněno anýzem) a také posýpkou (zásmažkou) z cukru, mouky a omastku, kterou se posypalo těsto rozetřené na plechu (L. Sušilová, Valašské Klobouky). Baba i calta se pekly, když bylo napilno.
Podle Kuldy (1856) se baba dávala podzimu. Řídké nekynuté těsto, zamísené mlékem, kyškou nebo i smetanou, se těm, kteří přišli Novým rokem pekla calta pro pacholka a děvečku a tato novoroční calta bývala na povrchu všelijak zdobená. Naopak hospodyně z Jarcové vzpomínala suchou caltu, v mnohém bližší babě: „Sestry chodívaly na Hanú, na žně. Domú potem donésly měch ječmeňa a z něho sa našrotila múka, z kteréj sa napékly také suché calty.