Focení špačků není vůbec jednoduché, když se přiblížíte k místu kde hnízdí, jsou velice nedůvěřiví a trvá dlouho, než se uklidní a ujistí se, že jim nehrozí žádné nebezpečí. Proto je nutné se dobře maskovat. Já si postavím fotostan, vysunu tmavou pet láhev, abych napodobil vysunutý teleobjektiv a po jednom nebo dvou dnech potajmu do něho vlezu, pozoruji a fotím.
U této dutiny ve staré třešni, kterou jsem objevil u souseda na zahradě, se mi podařilo nafotit pár snímků posledních dvou mlaďochů z pěti, jak opouštějí hnízdní dutinu a poprvé spatří svůj ptačí svět v divoké přírodě.
Špačci
Svá hnízdiště obsazují velice brzy na jaře a pro mnohé z nás jsou špačci jedním z prvních poslů blížícího se jara. Svůj zpěv přednášejí vždy v sedě, nikdy ne za letu. Samec zpívá se spuštěnými polorozevřenými křídly, kterými občas prudce mává.
Vyvěšovat budku pro špačka?
Mám za to, že ano. Špaček je velmi dobrým pomocníkem v zahradě. Zvláště v době vyvedení mláďat sezobne množství larev, červů, nepohrdne ani slimákem či šnekem. Špaček je teritoriální druh, nestrpí na zahradě cizí špačky. To oceníte třeba při úrodě třešní, kdy stromy ohlídá před okolní konkurencí – domácí rodinka si pochutná, ale třešeň jistě celou neočeše…
Text a foto: Libor Kramoliš
www.liborwildnature.cz