Rožnovský cimbalista Lojza Fabián

Každoročně dávám svíčku k zašlému pomníčku na starém hřbitově v Rožnově. Pomníček patří rožnovskému muzikantovi, cimbalistovi Aloisi Fabiánovi.

V 50.-60. letech hrával rožnovském skanzenu – tehdy ještě v malém otevřeném muzeu o čtyřech chalupách a kostelu. Muzeum tehdy nebylo tak vyhlášené, ale místní i výletníci sem chodili rádi. Na procházku nebo jen tak pro potěšení. A jak to bývá, největší atrakcí byla hospoda – stará Vaškova hospoda, přenesená z rožnovského náměstí. A byla slyšet. Už zdaleka návštěvníky vítalo cinkání paliček o struny cimbálu. To hrál u hospody Lojzek cimbalista.

Lidé přišli a pobyli. Lojzek byl pro hospodu požehnáním. Cimbálek pod podsíňkem bylo slyšet zdaleka, a tak se každý zastavil, poseděl, zazpíval i popil. Tehdy se čepovalo ještě do kameninových džbánků. Lidé se uměli bavit i radovat. Lojzek cimbalista je naladil do nálady. Uměl zahrát písničky smutné i veselé – a jak sa praví, „na přání“. Někdy za štamprličku nebo něco „do klobúka“, tak se dříve hrávalo.

Lojzek, nebo Lojzíček – jinak mu nikdo neřekl – byl členem slavné Matalíkovy kapely. Občas se zde sešla celá kapela a muzicírovala až do pozdních hodin. Paní hospodská Otýlie Randýsková (*uvádí se i Manďáková) je nechávala přespat na hůře hospody. Však po nich na venkovní stěně zůstala značka – jak se jim nechtělo večer slézat na čurání.

Lojzek u Vaškovy hospody sedával v sezóně skoro denně. V dobrém na něj vzpomínal i další cimbalista, Ivan Bělůnek. Jako malý chlapec vyrůstal v sousedním domě – bývalé rožnovské radnici, kde rodina bydlela v domovnickém bytě. Hospodu měl jako na dlani a cimbál ho velmi lákal. Lojzek jej zprvu odháněl, ale když viděl klukovský zájem, naučil ho hrát známou „Ovčáci, čtveráci“ a postupně jej zasvětil do tajů hry na cimbál.

Lojzek hrával na malý cimbál zvaný břucháč – podle toho, že mohl být zavěšený na popruhu na břiše cimbalisty. Ve stoje se ale tolik nehrávalo, cimbál se položil na desku stolu, čímž malý nástroj získal větší ozvučnou plochu. Tehdy se většinou hrávaly valčíky a polky – a nejen z Valašska. Muzikanti byli velmi zběhlí, podle hostů a jejich přání, zahráli i známé mezinárodní melodie. Občas i nějakou táhlou, třeba „Ej od Buchlova“. Hrálo se bez not – jen podle sluchu a citu.

Už je to mnoho let a pamětníci se vytrácejí, takže o Lojzkovi cimbalistovi toho mnoho nevíme. Nebyl místní. V mládí prý chodil s cimbálkem až z chalupy kdesi na samotě, povídalo se, že někde od Hošťálkové, jak Pelár. Později bydlel v Rožnově, v domečku na Pivovarské ulici. Potěšila mě paní Vanda Vrlová, která v té době ve skanzenu pracovala jako průvodkyně. Vzpomíná na něj jako na pomenšího muzikanta s frajerským knírkem a jiskrnýma očima.

Zmiňuje i jeho paní – sličnou Polku v kloboučku a pletených rukavičkách, která mu nosívala v rendlíčku do muzea obědy. Lojzek občas za paní Vandou přišel na kus řeči, ale stále měl pátravý pohled, zda se neblíží další skupinka návštěvníků. To už hned byl u svého cimbálu a zpíval léty osvědčené písničky. Pak se chválil, že to stálo za to. Lojzek měl před sebou při hraní dva talířky – na horním pokládek, drobné mince, aby hosté věděli, kam mohou přidat, a vespod schované papírové…

Příběhy někdy končí smutně. Stalo se, že jednou večer bylo štamprliček asi moc. Lojzka našli ráno utopeného i s cimbálkem v Hážovce (Uhlířský potok přítok), jak šel potmě domů. Smutný byl i ztichlý kostel. Na pohřeb přišlo málo lidí. Škoda. Kdyby do oznámení napsali: „Lojzek cimbalista z Vaškovy hospody“, kostel by nestačil. Tož tak.

O některých se praví, že navždy odešli a nic po nich nezbylo. Myslím, že pokud lidová muzika vytrvá v oblibě, Lojzek zůstane nesmrtelný. Nejznámější lidovka na Valašsku – od Matalíkovy kapely, v níž hrával – „My sme Valaši“ končí slovy:
„Až my sa budeme ubírati v dál,
Lojzek nám zahraje cestú na cimbál.“

Lojzek Fabián tak zůstane v srdcích i v písni napořád.

Zpracoval: Ctimír Štrunc, ze vzpomínek: Vanda Vrlová, Mirka Baštánová, Mirek Polášek, Jan Mach, Ivan Bělunek, Michal Chumchal, Jarmila Demkova, Libor Křenek.
Ještě v pátrání nekončíme: např. chybí ověření dat narození a úmrtí, pan Michal Chumchal vzpomíná na Lojzka Fabiána roku 1965. Ale určitě po 1960 – 61, kdy na něj vzpomíná pan Bajer z Dolních Pasek.
* Paní Fabiánová Lojzka přežila. Upřesnění úmrtí chybí i z důvodu ztracené hřbitovní matriky starého rožnovského hřbitova, ale to je jiná historie.

Cíl: úprava pomníku na starém hřbitově v Rožnově, alespoň výměna fotografie za novou