Daj nám Pavlínko, daj nám věnec a my ti dáme pěkný čepec…

Tak nějak “prv“ začínalo čepení nevěsty. Nevěsta ztratí věneček a dostane vrkoč a čepeček. Čepeček je znamením toho, že se z panenky stává žena a manželka. A vrkoč – zapletení vlasů, znázorňuje povinnosti spojené s rodinou.

Půvabný obřad Valašské čepeníbývá k vidění na valašských svatbách. Nevěsty mají tento svatební obyčej ve svém scénáři svatebního večera, kdy je nevěsta se zpěvy začepena a oblečena do valašského kroje. A je moc pěkné, že se tradice čepení dále na Valašsku uchovává.

Fotografie nám poslala Katka Ficelová z Valašských Klobouk, která se skupinou kamarádek a zpěvaček stále tradici valašského čepení udržují. Odkaz na Katčinu čepící svatební skupinku.

Čepení na jižním Valašsku

Ze zápisů obsažených ve sbírce Lidových písní a tanců z Valašskokloboucka, které zpracoval Karel Vetterl z roku 1955.

Svatby se konaly většinou během masopustu a trvaly od pondělí až do neděle, hlavní obřad se konal v úterý. V pondělí se konaly rozveselky, kdy kromě příprav večer probíhalo tzv. hlazení nevěsty, což je příprava nevěstina účesu. To se zaplétají vlasy s barevnými mašlemi do copánků a ty se poté narovnají vedle sebe a sepnou dozadu. Poté se zaváže kolem hlavy čelenka zdobená korálky a zrcadélky a navrch hlavy se připne korunka s obdobným zdobením. Tomuto účesu se také říká parta. Poté si již nevěsta nelehla, ale spala u stolu s podepřenou hlavou o loket.

V den svatby proběhlo několik činností, jako odpros rodičů u ženicha, zpívání u nevěsty, průvod do kostela, zdávka a poté se šlo do hospody. V 5 hodin šli k nevěstě domů a chystal se oběd, vybíralo se na věneček (tzv. povojník), šlo se do ženichova domu, krájel se koláč a pak nastal čas “čepéní” nevěsty.

Čepení je ve sbírce krásně popsáno: “Nevěsta totiž ztratila věneček a dostala vrkoč a čepeček. Ten čepeček byl znamením toho, že se panenka stane ženou, a vrkoč byl znamením trnové koruny (symbolem utrpením).” Nevěsta většinou svůj věneček oplakávala – často svatba nebyla z její vůle, ale z vůle rodičů. Její družičky plakaly s ní a vdané ženy jí začaly rozplétat vlasy. V této první fázi čepení zaznívá písnička jako “Fuč větříčku po dolině, po tej drobnej jatelině. Jatelinka rozkvetala, matka céru zapletala.” A také “Dolů, dolů, mé pentličky červené, zelené, nebudete na mú hlavu jakživ už dávané.” Také se loučí s rodinou s kamarádkami písní “Sbohem ostávajte”. Po rozpletení jsou vlasy zapleteny do dvou copů a obtočeny proti sobě kolem hlavy do vrkoču. Vrkoč je překryt čepcem a čepec skryt do bílého šátku.

Po čepení následovalo “kupování” nevěsty ženichem, kdy si ženich musel vybrat správnou ženu zakrytou plachtou a poté vzal nevěstu na stůl a třikrát se s ní zatočil. Poté spolu novomanželé odešli do ženichova domu. Následovala zábava opět v hospodě, kde se již jako manželé ukázali až po půlnoci a probíhaly s nimi první tance. (Autor Kateřina Ficelová, Valašské Klobouky)

Související příspěvky

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *